Já nechápu jen jednu kámošku, že se neočkuje...

Má hodně nemocnou mámu, kde hrozí, že kdykoli může ta maminka skončit v nemocnici. A ona není očkovaná a už dlouho po prodělání.

Na jaře jsme zažili u druhé kámošky, která měla taky mámu v nemocnici, jaká je pruda s tím, že když tam chce na návštěvu, musí mít test, kdy a kam se objednat atd. atd. atd. A to ty testy tenkrát byly zadarmo...

Teď, kdyby tu mámu strčili do nemocnice, tak si to bude muset platit, logisticky to bude náročnější atd.

Přitom žádná antivaxerská skupina - máma, ségra... jsou naočkované. Tam je spíš asi vliv manžela - řekla mi, že oni že by šli až spolu, ale on zatím nechce... No, nekomentovala jsem to směrem k ní, ale přijde mi to strašně praštěné.

Na jaře můj muž taky mluvil, že nepůjde..., já jsem pokrčila rameny a řekla, že já půjdu hned, jak to půjde, hlavně kvůli těm hranicím a že nehodlám riskovat, že se zase měsíce neuvidíme. Bodla jsem se, ruka bolela den.... on se za týden přihlásil teda taky (vůbec jsem ho neprosila, nepřemlouvala, nic...). Kdybych měla přístup, dokud nepůjde i on, tak nepůjdu taky, tak možná nejsme dodnes... Ale to je holt asi taky o povaze.

Já bych fakt byla jedině pro povinné očkování seniorů. Ostatní - je na každém, jestli chce riskovat těžký průběh nebo ne. To, že každý ten COVID reálně chytne, považuji za téměř jisté. Tak naivní, že by se to mu dokázal vyhnout, snad už nikdo není.

Čili uznávám jen přístup - nejsem riziková, očkovat se nechci, beru na vědomí, že před COVIDem mě nechrání vůbec nic a jsem smířená s tím, že to nemusí dopadnout dobře (ale věřím, že jsem neriziková natolik, že se mi nic strašného nestane) nebo radši se naočkuju, ať už jsem nebo nejsem riziková a snižuju tak riziko pro sebe (a tím i pro společnost).

Přístup - jsem riziková, ale očkovat se nebudu - to je podle mě špatně. Tito lidé by měli mít očkování povinné, nemají-li vlastní soudnost, bude jim to muset být nařízeno. A nejlépe od zítra, protože OMIKRON za dveřma a od března bude očkovat už pozdě...