Přidat odpověď
Holky, já jsem odešla ze zaměstnání kvůli rekonstrukci velkého starého domu, který mi odkázal můj tatínek i s penězi na tu rekonstrukci. Jsem jedináček - má to své výhody. Na druhou stranu jsem u všeho "sám voják v poli". Tři roky řeším ten barák a teď i imobilní a psychicky nemocnou matku. Už jsem sem psala - manžel též odešel z práce - máme nějaké společné úspory, bude nám za chvíli 60. Na rozdíl ode mne manžel pracoval na svém "restartu": dostal se do kondice, bylo období, kdy denně věnoval půl dne jen cvičení a sám sobě. Přestalo mu vadit, že spolu netrávíme čas ani aktivity - to mi vždy vyčítal. Naopak mu začalo vadit, že mu vyvařuju (když už nic jiného) atd...a co se týče jeho pomoci...neochota z jeho strany jen narůstala - zato třeba sousedce ochotně slíbil skácení velkého stromu (sousedce je 80).
Teď se situace zklidnila, už nic neřeším a já si začala všímat, že se jinak chová celkově - je víc v pohodě, nic neřeší...po asi měsíci přemýšlení a pátrání si myslím, že je v tom ta spolužačka - ty změny trvají zhruba od jejich školního srazu.
Manželovi jsem řekla, že mi vadí jeho chatování (údajně s kamarády) a to, že na všechno doma tak nějak prdí...měli jsme (z mé strany) docela úpřímný rozhovor. Nic mi nepřiznal, několikrát jsem ho přistihla, že lže (to nikdy nedělal) a někam posílá a následně hned maže podivné fotky z mobilu (jako třeba co měl k obědu, zasněžený strom atd...). Jeho svědomí musí být dost černé, teď se chová velmi pozorně, vymýšlí výlety...ale já jsem pořád ostražitá a čekám, kdy se to vrátí do "starých kolejí". Bohužel - já kravka - jsem mu narovinu řekla, že chci vidět jeho mobil a co si píše...změnil si samozřejmě heslo a možná si píše s někým dál.
Předchozí