Libiku, jak zemře maminka, je to zlý. Já na ni myslím každý den. Nevyhýbáme se zmínce o ní, mluvíme o ní s dětmi. Mrzí mě, že dva dny předtím náš poslední hovor nebyl delší, volaly jsme si 20 minut, ale hodně jsme se při něm nasmály.
Co mě těší, občas to tady píšu, že jsme už dávno zakopaly některé drobné nesoulady a poslední léta jsme si byly blízké a neřešily žabomyší spory. Z toho mám dobrý pocit, že nastalo porozumění, volaly jsme si cca obden a opravdu do konce to bylo v dobrém.
Nakonec, ona si to takhle přála, rychlou smrt, jen ne tak brzy. Pro ni to snad bylo rychlé, pro nás šok a vyrovnání se, je těžké.