No, v porovnání s tím, co tady spousta lidí píše za hrůzy o svém dětství, tak jsem měla téměř dokonalé rodiče. Tehdy jsem si to tedy nemyslela tak úplně, nějaké chyby jsem viděla, ale ono to bylo taky jinou dobou (a něco i tím, že našim bylo 19 a 24, když jsem se narodila). Já měla štěstí, že jsem mohla být s dětmi víc doma než mamka (ale já to zase tak neodnesla, byla jsem u babičky a až od 3 let ve školce, sourozenci byli od roka v jeslích). A po třicítce jsem myslím byla trpělivější a "vyklidněnější". A víc jsem chválila a chválím Ale nejspíš se najde zase něco, co třeba dělám hůř, ale holt o tom nevím, jak to tak bývá ...