V něčem určitě ano,ale na něco pyšní jako rodiče nejsme-pro ránu jsme nesli daleko a videno dnešníma očima jsme na děcka byli dost tvrdi;budiž nám omluvou,zr jsme se prostě jen snažili je dobře vychovat, coz se nám naštěstí podařilo.Holt po bitvě je každý generál,ale kdyby šel čas vrátit jak nejde,bohužel.
Ale na druhé straně manžel si hodně s nima hrál,věnoval se klukům,já sr s nima ráda mazlila,dokud si to nechali líbit,spousta společných výletů,akcí,dovolených a asi to nebylo s námi tak špatný,protože třebas na Alp lyžovat či k moři s námi kluci rádi jezdili i se svými partnerkami nebo i na VS,když byli.