četla jsem jen kousek diskuze, nevím, zda to nebude mimo..

Na prvním stupni jsem byla úplně marná.... nic mne nebavilo, nic mi to nedávalo (asi krom výtvarky a tělocviku, kde jsem marná dosud, takže nuda.. )..


Šla jsem do školy vybavená čtením od doby, co jsem se naučila mluvit, základní matematikou od 4 let, pravopis od čtení a ostatní předměty vyrovnáno počtem přečtených knížek a projetých encyklopedií.
Nešlo a nejde o žádnou výjimečnost, prostě hyperaktivní dítě v kombinaci s hodným dědečkem, co mne pár let hlídal. A špatně viděl, nemohl chodit ven, takže to začalo čtením novin, psaním nákupů, počítáním peněz při nákupech atd a pak ty knížky, co jsem dědovi četla. A dětský mozek saje jako houba.

Peklo. První stupeň naprosté. Zlobila jsem, protože jsem rušila, či dělala něco naprosto k ukřižování hodného (třeba četla knihu pod lavicí). Atd. Pančelka mne nenáviděla a já ji...

Pak se to srovnalo, pak jsem doháněla zase mezery - třeba jiný způsob počítání, jsem ročník, co začínal s matematikou jako takovou...