Val,
Naše dítě jsem četla... když jsem byla dítě. Dodnes si pamatuju, že tam byl mj. obrázek prsu v řezu - mléčný žlázy, a že to vypadalo jako nějaký protěže v dolíku. Pak měla matka ještě knihu "První rok života", která byla psaná jako dialog matky a pediatra/zdravotní sestry. Novopečená matka měla furt nějaký dotazy a odborníci jí moudře odpovídali. Občas z ní tedy dělali trochu krávu. Název si úplně přesně nepamatuju, ale měla světle modrou obálku a uprostřed byla v oválu fotka dítěte, jak na náhrobku.
Matka měla knih o výchově strašně moc, nečetla nikdy žádnou, snad kromě toho Našeho dítěte. Já je četla všechny. Nejlepší byly útlý paperbacky, knihovnička Mony nebo Vlasty, už nevím. Bohužel ta nejlepší se někam ztratila, tam byly strašně vtipný příklady ze života, co dělají rodiče špatně v komunikaci s dítětem. Třeba kluk, co řekne doma, že chce jít na zemědělku na chovatele a otec ho ironizuje, že ve skutečnosti chce, aby s nimi seděl klokan u stolu jako v seriálu Skippy. Plus měla všechny ty Matějčky, Plzáky... Bylo to docela zajímavé čtení, ale jako rodič bych se tím teda moc neřídila.