Monty, pro moji maminku byl ideál poslušnost. Musela jsem poslouchat a neodmlouvat. Vůbec mě brala jaksi jako objekt, nikoli subjekt. I když mě měla ráda, byla jsem vymodlený dítě, po několika potratech, jedináček, narozený v jejich 36 letech. Moc se o mě bála. Táta se o mě zase téměř nezajímal, od rána do večera byl v práci a maximálně mě různě lechtal a ponoukal ke křiku, smíchu a zlobeni, což maminku hrozně iritovalo. To byl výchovný model, který jsem v žádném případě nechtěla napodobit a snad se mi to povedlo.