Ropucho, asi jsem v tomhle citově plochá. Já furt čekala, kdy se ve mně vzedmou ty mateřské city a ta šílená láska k dítěti, ale nějak to nikdy nepřišlo. Když bylo na dětském, věřila jsem, že je v dobrých rukách zkušených sester a lékařů a byla klidná a v pohodě spala. Rozhodně víc v pohodě, než potom doma, s dítětem vedle v postýlce.