1kuličko, to vůbec ne. Naši byli (mamka stále je) skvělí, my jsme objektivně vzato taky dobří rodiče, jedeme s manželem (je výborný táta) v módu "vše pro děti" (ne ve smyslu opičí lásky, to vůbec), věděly a vědí, že je milujeme, dopřáli jsme jim kde co (kroužky, dovolené, lyže, kola, tábory,...), takže bych neměla mít černé svědomí. Čím jsem starší, tím častěji se mi vkrádají myšlenky, že jsme měli být lepší. Objektivně je to blbost, pro dokreslení absurdity uvedu příklad: Pokaždé, když přijdu do koupelny, vzpomenu si na to, že syn (tehdy 12? 13? let) mi dal k Vánocům voňavku a já ji záhy rozbila. I po letech bych nejraději brečela, jak je mi to líto. No, jsem praštěná.