Naprosto nesleduju, kdo pro koho chodí, a nenapadlo by mě, že by mě měli moji kolegové povinně provést. Taky se necítím povinná jít pokaždé a s kýmkoli, kdo se dohasí. Řekla bych, že to umím společenským způsobem odmítnout, když na to přijde, a tím, že se nevymlouvám na pití nebo cokoli jiného, tak z toho pak nemusím "vybrušovat". Ale nedělám to často. Chodím sama jen pro ty, s kterýma si chci zatančit, ani by mě nenapadlo jít pro chlapa "ze slušnosti". A v životě mě nenapadlo, že by třeba můj muž měl jít pro ženu mého tanečního partnera. Tyjo, to jsou teda věci, já mám tak snadnej život.

Myslím, že žiju v době, kdy si snad každej může říct, co chce a co nechce.