I zakoukala jsem se v bakalářích do průběžné klasifikace a zaujaly mne perly typu:

4 - šplh
3 - nahrávka ve florbalu
3 - sprint

Jako, pořád si vykládáme o tom, jak tělesná VÝCHOVA má vést děti k pozitivnímu (celoživotnímu) vztahu k pohybu, ale je tohle opravdu ta metoda?
Náplň předmětu je spíš tělesné ZNÁMKOVÁNÍ bez učení. Jako kdyby se v matice rovnou místo učení, procvičování, zpětné vazby, testování, opravování atd. rovnou napsal test, kde klasifikace by ukazovala, jak to děti umí hned samy od sebe, bez procvičování.

Jako... já jsem si jistá, že dotyčné známky naprosto odpovídají příslušným "tabulkovým výkonům". Kluk je prostě objektivně dřevo
Na druhou stranu, vzhledem k organizaci výuky nemá možnost dotyčné dovednosti pořádně opakovaně vyzkoušet, natož je nějakým procvičováním pod odborným vedením natrénovat a pracovat na nich (což by asi pomohlo a v jiných předmětech je to normou). Nemůže se ani vědomě zlepšovat, protože v hodnocení neposunuje svoje minulé výkony, ale soutěží stále se stejnou "obecnou tabulkou", která je a vždy bude prostě jinde, než jeho fyzická realita.
A přitom kdyby tělocvik byl opravdu "výchovou", tak by ten princip posunování vlastních latěk, trénování a zlepšování svých výkonů, kultivace pohybových dovedností a hledání vlastní životní cesty spjaté s pravidelným pohybem přinášejícím uspokojení, byl upřednostněn.

Kluk, ač nemehlo, má paradoxně pohyb rád (běh, kolo, lyže... není v tom nějak dobrý, ale prostě to s radostí provozuje, což nás taky těší) a tak jenom doufám, že tohle hodnocení nesrazí ty poslední zbytky snahy a sebedůvěry, co ve sportu má.

Doma na známkách nebazírujem, takže na první pohled "o nic nejde". Spíš mne mrzí, že si to v bakalářích přečte taky kluk sám. A trochu jsem si myslela, že už nad tímto výukovým modelem čas trhl oponou.