No, neporadím z vlastní zkušenosti (naštěstí), ale řekla bych, že proti "zbláznění" by mohlo pomoct:
1) Přiznat si případně, že dítě holt asi není genius (nevím, jestli má smysl předtím zkoumat, jestli nemá nějaké "dis" nebo prostě holt jen není nadprůměrně inteligentní) a nebrat to jako své selhání a nedávat si maximální cíle (dvojky jsou taky moc pěkné známky a trojka je pořád ještě "dobrá", že)
2) Sehnat externí doučování, pokud je to finančně únosné, pokud Vám to spolu moc nefunguje (já osobně dost špatně nesu, pokud někdo nechápe moje vysvětlování - kolísám mezi pochybnostmi o jeho inteligenci a mých schopnostech; navíc, pokud člověk sám chápe nějakou problematiku bez potíží, často nerozumí tomu, čemu dítě vlastně nerozumí )
3) Najít si s dítětem jiné společné aktivity než dohánění školy, kde se vzájemně užijete s kladnými emocemi a nebudeš muset opakovaně vytýkat chyby, opravovat atd. ... Ideální by asi byl nějaký pohyb, výtvarná činnost atd., ale i kdyby to mělo být sledování videí nebo nakupování, pořád jde o společnou činnost s kladným emočním nábojem. Dcera by hlavně měla mít pocit, že je v pořádku a přijímáš ji, i když má potíže se školou ... A ty taky potřebuješ s ní mít spojené i lepší zážitky než věčné doučování ...