Moniko, myslím, že si mé příspěvky vykládáš příliš extrémisticky a ještě si domýšlíš.
Ano, byla jsem velmi bystré dítě a nemusela jsem se učit ani na gymnáziu, naopak jsem po hodině vysvětlovala spolužákům, co nepochopili - matiku, chemii, fyziku. Mám talent se věci rychle naučit (pochytím to z výkladu) a pak zase rychle zapomenout. Protože mám slušnou poruchu pozornosti, naučila jsem se svým systémem zvládat i ten gympl. Na VŠ to bylo o dost horší, musela jsem se naučit učit...v příspěvcích jsem psala, že jsme si to říkaly s mou bývalou spolužačkou z gymplu - tedy nemáš pravdu, že mě spolužáci nezajímali.
Slovíčka jsem učila ráno ve vlaku cestou do školy a když jsme měli vypravování ve francouzštině, tak to jsem se opravdu musela učit asi 2h v neděli dopoledne a brala jsem to hodně úkorně. Nebyla jsem na to zvyklá, většinu úkolů jsem dělala před hodinou nebo v tom vlaku no...jedna spolužačka se drtila, protože se chtěla dostat na psychologii a neměla zas takový talent, tak se drtila pořád, aby měla 2 dvojky na výzo. jiná se drtila, protože ji šikanovali rodiče, kterým šlo jen o známky. Jiná propadala a po změně gymplu najednou měla vyznamenání. Bylo to různé, ale většinou nebylo třeba nic extra. Co já stihla za těch 10 minut přestávky, udělali ostatní doma, asi za stejnou dobu. Nemáš představu, v čem jsem musela pomáhat dcerám a kolik toho musí odevzdávat mimo školu. Protokoly z laborek v kvalitě, kterou jsme nedělali ani na VŠ (tam je asi magor učitel biologie). Ročníkové práce s citacemi a formě se v sedmé třídě ZŠ směle mohly rovnat s mou bakalářskou prací na UK. Asi prostě mají moje děti smůlu, nevím.
Nejmladší chodí do jazykové státní základky a doučování tu má opravdu 70% dětí. Polovina je jich cizinců, takže tam je to pochopitelné, ale i jinak bystré děti se musí hodně doma učit, aby zvládaly nároky třetí třídy. A hodně myslím půl až hodinu denně, jak kdy. Jednou v týdnu úkoly nemají, jinak na půl hoďky pravidelně.