Může být přetížená.

"dělá úkoly se zpožděním, dělá úkoly, které jiné děti stihly ve škole, dělá úkoly, protože ve škole nepochopila zadání a tak to nevypracovala, přepisuje úkoly, protože ve škole nenašla sešit ač ho měla v tašce apod."

A co teda ve škole dělala? A co dělala učitelka?

Je sakra rozdíl mít vše vyplněné a umět. Pokud se veškerý čas a energie věnuje vyplňování, na naučení nezbývá kapacita.

Násobilka ani vyjmenovaná slova ještě nejsou ve 4. třídě upevněné. Násobilka by být mohla, ale nebývá ani za běžného provozu, natož, po roce distančky. Nebývá, protože se často učí pouze pamětně, chybí zapojení různých smyslů a pohybu. S vyjmenovanými slovy se ve třetí třídě seznámili, stěží poznají jiný tvar stejného slova, takže ve čtvrté třídě se jede skoro znovu a přidávají se slova příbuzná. Podobně jako s násobilkou, ve druhé třídě seznámení, ale stejně to jedeš ve třetí od začátku a furt až do konce, kdy přidáš dělení se zbytkem a někdy násobení mimo obor násobilek.

Na vyjmenovaná slova pomáhají pohybové řady (ke každému slovu vymyslet pohyb, který dané slovo vystihuje, často děti nechápou význam těch slov, většina se v běžné řeči nepoužívá) nebo obrázky. Obojí dobré pro vybavení si těch slov. Pro fixování pravopisu je pak dobré mít ta slova pořád někde na očích, třeba doma na nástěnce nad stolem, na dveřích atd. Pak ta slova používat při procvičování něčeho jiného /např. třídění na slovní druhy, podle počty slabik, rostlin a živočichů, rodů podtstaných jmen.....). A kreslení např. rozdílů bít x být, nabýt x nabít...

U násobilky opět pomáhá mít někde pořád vidět násobilkové spoje. A pak čtveřice příkladů. Zejména dětem se slabší pamětí to pomáhá. Nejprve drilujeme vymýšlení 4 příkladů ze třech zadaných čísel. Když pochopí princip, vynechávám jedno z čísel a nechávám je domyslet, které číslo chybí. A opět i všechny čtyři příklady. Když jim pak dojde, že místo čtyř spojů jim stačí vědět jeden, hrozně se jim uleví a víc je to motivuje. U toho se narazí na spoje, kdy se násobí dvě stejná čísla, ta si pak snáz pamatují a už nedopočítávají.

S vyjmenovanými slovy a násobky pak hrajeme hru "Co chybí". Z řady násobků jeden schovám a oni musí najít, který násobek nebo které slovo chybí. Vyjmenovaná slova lze nahradit obrázky k těm slovům. Ve škole hrajou ve dvojici, kdy má každý jinou řadu násobků a jinou řadu slov, takže procvičují najednou dvě. Nebo ve trojicích můžou hrát, že jeden schovává, dva hledají chybějící, kdo je rychlejší, schovává. Při tom hledání chybějícího to přeříkají tolikrát, že pak už kouknou a vidí.

Stačí i jen třídění hromádky čísel do jednotlivých řad násobků, přiřazování příkladů k výsledkům, slov k obrázkům, kartiček se slovy podle toho, jestli se tam píše y/ý nebo i/í, později na čtyři hromádky i - í - y - ý...co nejvíc činnostně a co nejméně písemně, protože to psaní odebírá u slabších dětí energii na naučení. A psaní si evidentně užijou ve škole víc než dost. Postupně si vytvářet kartotéku slov a příkladů, ze kterých pak cíleně nebo náhodně vybírat kartičky.

Dá se použít i na slovíčka, pojmy z přírodovědy a vlastivědy, u toho všeho navíc skvěle fungují myšlenkové mapy a propojování do souvislostí. Vlastně i u vyjmenovaných a příbuzných slov, dítě napíše základní řadu, já přidám slovo a ono hledá, na které vyjmenované slovo to slovo napojit, pak samo vymýšlí slovo, které jde napojit na to moje nebo na to vyjmenované....za chvíli je papír pokrytý příbuznými slovy....

Pak hádanky, popsat slovo (je to podstatné jméno ve vyjmenovaných slovech po B, má jednu slabiku a nemá nic společného s bydlením) nebo číslo (násobek sedmi větší než 50 a menší než 70, a je to sudé číslo). A ať dcerka nejen hádá, ale i vymýšlí, to pomáhá uvědomění si mnohem víc než opakované vysvětlování.

Vymezit si na učení přesně daný čas a nepřekračovat ho, co se nestihne, to se nestihne. 2x půlhodina je víc než 1x hodina. A jak tu už padlo, najít minimálně stejné množství času i na něco jiného, na společnou zábavu.