V činžáku to záleží na dispozicích. My jsme v prvorepublikovém činžáku třeba neslyšeli vůbec nic od lidí nad námi, ale stěny mezi námi a sousedními byty byly v některých místech jak z papíru, bylo slyšet vše. No, jak z papíru doslova, zjistili jsme, že jedna je tak tenká, že k nám prošli vrtačkou skrz, když si do zdi dávali hmoždinky. A jednou jsme měli teda sakra kliku, když si něco vrtali v místnosti sousedící s naší koupelnou, prošli skrz, a líznuli nám vodovodní trubku. Naštěstí ji jen odřeli na povrchu, kdyby vrtali o dva cenťáky vejš, tak by ji provrtali skrz.