"ta ponorka je prostě od lockdownu horší, oba naši zaměstnavatelé nás poslali na home office, děti byly dlouho doma s distanční školou a jemu to vlezlo na mozek"

To by mi také vlezlo na mozek.
Také bych toužila schovat se před celým světem.
Zcela vážně, možná bych se chovala ještě hůř než tvůj muž.
Někteří lidé nesnesou být trvale na hromadě s dalšími lidmi a když jsou k tomu okolnostmi donucení, jejich psychika to prostě neunese, přesocializují se, předráždí se.
Já to o sobě vím, ví to moje rodina a hledáme vždycky možnosti, abych si mohla dopřát čas o samotě. Je to pro mě nutná psychohygiena a rodina ví, že kdyby mi ji nedopřáli, doplatili by na to všichni.
Zkuste se nějak domluvit, že v určitých časech nebudete muže rušit, necháte ho o samotě v jedné místnosti a budete ho ignorovat.