Evelyn,
mně to někdy přijde až smutný. Oni třeba vůbec netouží po tom někam cestovat, něco prožívat. Když měl syn první přítelkyni a já mu řekla, ať ji vezme na víkend do Paříže, že je to romantika, tak na mě koukal jak na debila. Kdyby mně to někdo v jeho věku nabídl, skákala bych nadšením do stropu. To samý se studiem, dala bych bůhví co za to, kdyby mi rodiče byli ochotní platit školu podle mého výběru, i v zahraničí. Syn mi řekne, že se o sebe ještě nechce sám starat a že možná na magisterský studium, ale teď teda rozhodně ne.