Ty jo, píšeš o mě před cca 8 lety Měla jsem tehdy práci na půl úvazku, děti ve školce, tak se mi to náramně hodilo. Ze 4 hodin jsem aktivně pracovala hodinu a půl a zbytek času houpala nohama. To se dalo do okamžiku, než mi prodloužili úvazek na 6 hodin, takže 4 hodiny nečinnosti mě přiváděly k šílenství (jednalo se rovněž o administrativní pozici).

Nakonec jsem to nevydržela, našla si jiný půlúvazek, kde jsem byla využitá o něco víc, ale i tak to nebyla práce snů - ale když jsem na misku vah položila své 3 děti, jejich aktivity a nutnost je na ně doprovázet, ochotu šéfa mi tolerovat všechno možné, vydržela jsem tam skoro další 4 roky - sice místy se skřípěním zubů, ale s vědomím, že takový luxus bych nikde neměla.

Jakmile děti trochu odrostly - nejmladší bylo 8, nejstaršímu 13 a mě cca 42, vrhla jsem se do podnikání a to bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat. Jsem maximálně spokojená, žiju tím a zaměstnanecký poměr a sedění v práci od do si už dnes neumím představit. Takže se doporučuji zamyslet na tím, kam tě srdce táhne a jít to dělat, ať už jinou práci nebo klidně to podnikání. Ve 40 by byla rozhodně škoda zkysnout někde, kde ti to nic nedává...