Přešla jsem od hmotky, azylace, stacionáře až po ty seniory a nevadí mi ta práce jako taková, spíš ta marnost, ať u lidí, kterým se snažíš pomoct a je to nekonečné nebo ta šílená byrokracie, kdy bys těm nahoře chtěla říct, ať jdou mezi lidi, mrknout se na to, co vymýšlí a jak to nefunguje v praxi, ať se těch lidí z praxe zeptaji, co ti klienti, ať už řeší cokoliv, vlastně potřebují. Že na všechno není nutný mit milion papírů a dvě pr... tabulek. Ale to se nestane, tak pracuješ s tím, co máš, snažíš se pomáhat a řešit a pak přijde audit a zkritizuje ti, že v žádosti není proškrknuta datovka To jsou přesně ty momenty, kdy se máš chuť na všechno vykašlat.