Ano přesně tak to je..když už chce tak povídá a já poslouhcám a jsem za ty chvíle moc ráda.Neodbydu, povídá i o soukromých věcech ale není to často. Většinou za ni příjdu a stejně mě mírně odbyde a řeší " důležité věci na mobilu". Chybí mi to ale vím že je to součást života ale já "hloupá" v podstatě se starala jen o ně a byla to moje náplň života v podstatě. Jsem introvert moc se neumím kamarádit a taky nejsem nejmladší. Vždy jsme se zasmáli hodně, povídali dělali blbiny a teď najednou....sedím sama u televize...ale nechci se litovat to ne. Jen prostě nevím..chodit za ní pořád dokola s něčím, ptát se..nebo nechat být abych nebyla "vlezlá" nevím