irmi, bylo to spíš k tomu, že ono to opuštěné hnízdo se sice dá vynahradit partnerem, ale i upnutí se na partnera přináší svá úskalí... ale neříkám, že je to špatně, samozřejmě si uvědomuju, že každá ztráta prostě bude ztráta vždycky a vždycky to bude bolet...
a taky si moc dobře uvědomuju, že sice tátovi teď podřizujeme svůj život hodně a věnujeme mu sebe sama nadstandardně, ale to nepůjde nadlouho, s časem se budeme muset uvolnit navzájem a víc se nechat volněji žít... teď je to něco jako terapie, pro něj i pro nás...