Jsem člověk, co se pokud možno nestresuje. V neděli jsme se známými nad lahodným obědem vesele diskutovali o jaderné válce, blízkých krytech, atd., na závěr jsme si dali výbornou kávičku. Každý z nás se nějak zapojil do pomoci tam či tady, finančně, materiálně, organizačně.
Je třeba fungovat a nenechat se paralyzovat, to ničemu nepomůže. Navíc všichni máme školní děti, je třeba být pro ně oporou a jít jim příkladem. Už od korony jím říkáme, že cokoliv přijde, nějak musíme zvládnout a nepos.at se z toho.
Že bych kvůli něčemu nejedla, to leda tak hodinu před nějakou plánovanou stresovou akcí (zkouška, operace..). Naopak bych řekla, že s jídlem v žaludku se ta duševní nepohoda zvládá líp. Když je chlap na nervy, uvařím mu něco slaného mastného, aby se hodil do pohody.

Jestli se má všechno omezit a zdražit, potřebovala bych si ještě dopřát slané šampaňské/prosecco s vůní salaše, jen bohužel neznám název.