Náhodou, já taky bojuju. Se svým synem, který pojal velmi vážnou myšlenku, že si pojede nechat ustřelit nohy na Ukrajinu, abychom si my tady mohli i nadále být v teple, měli jsme co jíst a měli jsme domovy. Takže já mám z války nervy docela osobní. Synek má bohužel divně sociálně válečnou povahu, což se dá i pochopit, ale nerada bych z toho měla nějaký osobní důsledky. Když nemusim.
Ukrajinců si vážím, nemají to historicky jednoduchý a hold to nejsou takový holubičí přizdisráčský povahy jako Češi. . Kdyby bylo jen na nás, tak tu máme bratra Rusa i teď. A to nechceš.