Nebo lépe řečeno, jak se rozejít aby to přítelkyni zasáhlo co nejméně? Je mi jasné, že tohle nepůjde dobře a hezky nikdy.

Máme spolu půlročního syna, nebyl plánovaný. Přes prášky se povedl hned na začátku vztahu. To doslova na začátku. Máme spolu byt. Za rok a půl naší známosti se nám povedlo snad vše, co ostatní řeší roky. Přepočítal jsem se, šel jsem do neznáma. V životě jsem udělal i lepší rozhodnutí, ale kluk za to stojí.

Problémů s přítelkyní je více. Kompromisy a snaha řešit dílčí věci nemá smysl - nemůžu ji říct, že je vše špatně. Je doma, o dítě se stará po technické stránce hezky, jejich vztahem si jistý ale nejsem. Tolik debilů, retardů, fakanů apod. jsem v životě neslyšel. Starání se o dítě není lehké, ale určitě to ostatní maminky neprožívají takhle šíleně. Říká, že od jeho narození je život peklo. Tohle se děje několikrát do týdne. Mám pocit, že jsem zničil život nám oběma. Přitom se snažím jak mohu. Nakupuji, vařím, vyřizuji, částečně uklízím, několikrát do týdne hlídám malého, aby mohla v klidu sama cvičit. Když jsem doma tak často koupu, krmím. Nemám problém přebalit, udělat kaši, uvařit příkrmy. Bydlíme v místě podle ní, daleko od všech prarodičů, ti se snaží I tak pomáhat. Může cvičit každý den, čehož ráda využívá, dá si kafe, popovídá si s kamarádkami. Prakticky nic kromě péče o malého a praní řešit nemusí. Uklízet se snaží, ale malý jí prý často nenechá. Pere pračka, suší sušička, kuchyň držím v pořádku já, když mám home office, stihnu robotem vysat většinu plochy bytu. Účty jdou mimo ni, zařizování bytu taky. V ničem se nevyzná nebo to neumí. Nemůže řídit, nejde sama s odpadem, stále máme třeba stromeček. Do bytu snad nekoupila jedinou věc, na výběru se nepodílí. Kočárek, sedačku, rodičák, školku,... - řekne zlato zařiď to. Netlačím na ní, dělám vše dobrovolně. O to víc potom mrzí její reakce na brečící dítě. Její hysterie a deprese nedávám. Sám nemám skoro žádný čas pro sebe. Práce mi zabere s cestou i 12-13 hodin.

Největší problém mám s tím, že o sebe tolik nedbá. Nemá udělané nehty, vlasy, ze cvičení není úplně voňavá, kolikrát je to u věšáku cítit jako ve fitku. Jsem vyšší, ale kil má víc ona. Raději už nesleduji, částo mi přišlo, že po toaletě vynechala mytí rukou. Občas jsem jí to připomenul. Nemá myslím problém se po příjezdu MHD pustit bez mytí do jídla. To bude jíst v ideálním případě na gauči.

Na začátku jsem si říkal, že má jiné priority. Bylo to i sympatické. Počítal jsem s tím, že s rodinou začne fungovat normálně. Později, když jsem viděl jak reálně funguje, jsem to dával za vinu nevolnostem při těhotenství. Když to ale tak vezmu, přede mnou nic neměla. Neměla byt, auto, žádný pořádný nábytek nebo spotřebiče. V podstatě vše projedla a prosportovala. Doma téměř nebyla. Rozhodně není hloupá, to naopak. Jejímu současnému nefungování se divit nemůžu, nikdy vlastně normálně nefungovala. Nemyslím si, že to dělá úplně promyšleně a naschvál. Finančně to díky jejím rodičům dáváme docela spravedlivě. To že muž platí o něco více beru v pohodě aspoň při mateřské.

Rozhodně jí nechci ublížit, opravdu na tom není dobře. Ale já takhle žít nechci. Kluka I bydlení zvládnu chvilku sám. V bytě ať bydlí ona. Nechci to řešit ve zlém, pořád si říkám, že pro dítě je důležitá máma. Tak spolu mohou být víkendy, když bude chtít. Problém je, že nemám moc času hledat náhradu, ale dlouhodobě to sám dávat nechci.

Co byste dělali vy?