Já bych počkala, až budou dítěti aspoň dva roky a do té doby bych zkusila vztah trochu lepšit. Někteří psychologové poskytují i online sezení. Dítě je obrovská změna, sám jsi psal, že u vás přišlo neplánovaně dost rychle, což fakt může s ženskou zamávat. Asi na takovou práci a zodpovědnost nebyla připravená, taky pokud se nevyspí, neodpočine, tak se není co divit propadům nálad. Jaký jste měli vztah před dítětem? Kdyby partnerka byla tou, co před dítětem, tak chceš taky odejít? Půl roku dítěte je náročných a i když je to fakt hodně těžké, počkala bych s tak radikálním řešením. Když ještě vydržíš, dítě začne být víc samostatné, zjistíš, že je to fajn i se současnou partnerkou. Nyní mám pocit, že na ni vidíš vše špatně, ale z toho, co píšeš, tak taky dost pracuješ a jsi unavený, to je pak mnohem jednodušší vidět v tom druhém to nejhorší.
I když ti to teď přijde nereálné, dala bych mnohem víc energie do možné záchrany a změny věcí ve vztahu. Být s dítětem sám, pak zase začínat vztah není sranda. Uvědom si, že jak se rozejdete, tak váš potomek už nikdy nebude mít celou původní rodinu. A ty taky můžeš zjistit, že každý člověk má své dobré i špatné stránky a nikdy to nemusí být ideální. Nakonec žít s novou partnerkou, co třeba bude mít vlastní dítě, bývalého manžela a řešit věci se svou bejvalkou, jejím bejvalým kvůli tomu, že děti budou pendlovat k těm druhým rodičům, to vše může být mnohem náročnější, než když jste ve vztahu jen dva a dítě nemusí nikam pendlovat. Můžeš si najít psychologa ze začátku jen pro sebe, to taky pomáhá. Možná ani nevíš, jak hluboké poporodní deprese tvá přítelkyně má. Nespěchala bych tolik na rozchod, když jste oba sedření a unavení. Taky může být variantou dočasné přestěhování se blíž k rodičům, když jsou ochotní víc pomáhat.