povídáme si denně, kdykoliv, ale umíme spolu i mlčet, po těch letech vzájemně poznáme, co ten druhý potřebuje, a když nepoznáme, tak si o to umíme říct, i beze slov

jednoho syna máme málo ukecanýho, což mě mrzí, on odpovídá na otázky, ale sám se ptá málo, i když mám dojem, že co je míň doma, ptá se víc, i po telefonu, a další dva jsou ukecaní hodně
jestli se to zvýší ještě až budou taky pryč, už ty pusy nezavřou vůbec 🙂

my s mužem si i přes den někdy voláme, ale většinou nemá aspoň jeden z nás čas, ale když někdo z nás nepřijede na noc domů, to si voláme večer vždycky

povídáme si při venčení psa, při běžných domácích a zahradních pracech, kdykoliv