Kat, hezké. Taky jsem kdysi měla pocit, že to takhle může být. Že bůh je něco jako vesmírná energie a každá civilizace si ho vykládá jinak, podle stupně svého vývoje. Jenže se to jaksi míjí s křesťanstvím, s vírou v Ježíše Krista. S osobním, láskyplným bohem. Kterého křesťané ve svém srdci cítí natolik, že jsou si zcela jisti jeho existencí.
Ale asi to nemá smysl řešit. Na moje otázky nechce nikdy žádný věřící jasně odpovědět. Kdysi jsme s mým BM prodiskutovali s jedním baptistickým manželským párem (lingvistka a lékař) celou noc a k ničemu jsme se nedobrali. Možná to nejde vysvětlit, protože logické nesmysly se musí jen přijmout. A to nedokážu.