Z rozhovoru s MA v roce 2019...

Rusko pod vedením Vladimira Putina se ukázalo být silným hráčem, schopným ovlivňovat dění široko za svými hranicemi, dokonce i při volbách v USA. Vy jste Putina poznala osobně ještě coby americká ministryně zahraničí. Byla jste schopna tehdy odhadnout, čeho všeho bude on a jím vedené Rusko schopné?

MA: "Ano, i ne. Když jsme se poprvé potkali, bylo to na summitu Clinton–Putin na Novém Zélandu. Tehdy se velmi snažil zalíbit a dostat se do naší přízně. Bylo mi hned jasné, že jde o velmi chytrého a disciplinovaného člověka. Bylo zajímavé sledovat ho při jednání, neměl nikdy připravené poznámky, mluvil spatra. Naopak si dělal poznámky, když hovořili ostatní. Naprosto dokonale dokázal sehrát dobrou partii se špatně rozdanými kartami.

Dělala jsem v roce 1991 v Evropě velký průzkum a nikdy nezapomenu na setkání kousek za Moskvou, kde se postavil muž a řekl: „Cítím se teď tak zahanben! Bývali jsme supervelmoc a dnes jsme Bangladéš vyzbrojený raketami.“ Putin dokázal Rusy přesvědčit, že navrátí Rusku jeho někdejší slávu. Umí pracovat s propagandou, to ho v KGB naučili moc dobře. Snaží se umně vrazit klín mezi Spojené státy a naše spojence. Je chytrý, sehrál to velmi dobře. Rusko dnes díky němu má například opět silný vliv na Blízkém východě.

Nepodcenila ho americká diplomacie?

MA: "Pravděpodobně ano. Nechtěli jsme být nepřáteli nového Ruska. Když jsem se setkala s Jelcinem, říkal mi, že už nepotřebujeme NATO, protože neexistuje Sovětský svaz. Ujistila jsem ho, že rozšíření není namířeno proti nim. Zastávali jsme politiku otevřených dveří i vůči Rusku. Chtěli jsme s nimi mít fungující vztahy. Byli jsme vedeni nadějí, že jednáme s někým jiným. Chyba byla, když jsme dostatečně nezareagovali na ruskou agresi v Gruzii a pak na Ukrajině."