::Huso, bůh stvořil člověka k obrazu svému - tedy jako dokonalého a dobrého -, ale člověk se mu vzepřel. Následovalo vyhnání z ráje:

:: „Když Bůh stvořil Adama a Evu, byli dokonalí a měli vyhlídku, že budou v ráji žít věčně. Vzpourou proti Bohu se dopustili hříchu. Ztratili tudíž dokonalost a zničili svůj vztah k Jehovovi, Zdroji života. Od té doby se oni sami ani nikdo z jejich nedokonalých potomků nemohli hříchu vyhnout. A v důsledku hříšnosti všichni lidé umírají. (Římanům 5:12)“

Pokud potřebujete slušnou biblickou online aplikaci tak doporučuju:
https://www.obohu.cz/bible

Je tam všechno, kromě ekumenického překladu. Ten najdete:

http://www.biblenet.cz/

Ti Římani 5:12nn jsou tedy dost jinak, to byl spíš komentář:

Ř 5:12 Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili.
13 Hřích byl ve světě už před zákonem, ač se hřích nezapočítává, pokud není zákon.
14 Smrt však vládla od Adama až po Mojžíše i nad těmi, kdo hřešili jiným způsobem než Adam. On je protějšek toho, který měl přijít.

15 S milostí tomu však není tak jako s proviněním. Proviněním toho jediného, totiž Adama, mnozí propadli smrti; oč spíše zahrnula mnohé Boží milost, milost darovaná v jediném člověku, Ježíši Kristu.
16 A s darem milosti tomu není jako s následky toho, že jeden zhřešil. Soud nad jedním proviněním vedl k odsouzení, kdežto milost po mnohých proviněních vede k ospravedlnění

Imho:

Adam s Evou zhřešili a tím do světa pozvali hřích a smrt; ale nikdo není hříšník jen skrze Adama, ale každý i skrz svoje hříchy. Aspoň tak tomu rozumím já. Všichni hřešíme a jsme daleko od Božích standardů.

Časem dal Bůh lidem zákony (např. skrz Mojžíše desatero), ale už před tím lidi hřešili proti svědomí a normálním zásadám: Např příběh vraha Kaina, příběh Babylónské věže a pýchy a koneckonců ani izraelští praotci před Mojžíšem nebyli bezchybní. Otec víry Abraham 2x nechal odvést svoji ženu (a polorodou sestru) Sáru do harému místních vládců, když se bál o svou kůži. Atd. Akorát Bůh už dávno ctil zásadu justice, že bez zákona není provinění.

Naopak když přišel Ježíš, tak odpustil všechny hříchy, ty ve svědomí, ty proti zákonu, ty proti Bohu a protože každý má vroubek vůči Bohu a potřebuje odpuštění, tak může nárokovat, aby i my jsme si odpouštěli navzájem a milovali se. A tak jsme v Bohu ospravedlnění a máme s ním pokoj.

Protože nijak jinak se začít nedá. Nemůžete se dávat dohromady u někoho, kdo furt na vás vztahuje nárok. Čili Bůh napřed říká: Pokoj tobě. Všechno už je OK vůči mně.
A pak teprve nás jako správný guru může učit pořádně žít.