Nějak sem se rozepsal ale nějak se mi to honí v hlavě.
Když byla ta starší dcera malá, chodil jsem s ní na nedalekou rozhlednu. Ta druhá byla miminko. Pak když byla větší tak sem ji taky chtěl vzít na tu túru a bylo mi od mé ženy řečeno co blbnu, to neujde.
Po pár měsících tam šli spolu a už to ušla. Zajímavé.
Ta starší to zvládala i menší na samozřejmě když nemohla tak ji člověk pomůže.
Je to pro mě nesrozumitelné.
Ale děkuji za odpověď. Potřebuji názor nestranných.
Můj otec a mě okolí stojí při mě a proto to neberu jako nestranný přístup.
Má žena bohužel moc přátel nemá. Jen tři kamarádky které vidí dvakrát za rok. Ti co k nam chodí jsou prý jen moji i když jsme společně jezdili na koncerty atd.