Ropucho, já si pamatuju, jak mě nutila druzinárka dojidat ve školní jídelně. Stála u kbelíku, kam se vyhazovaly zbytky a posílala mě nazpátek. Jednou jsem chtěla vyčihnout chvilku, kdy tam nebyla a rychle běžela jídlo vyhodit a ona rychle přiskočila, já to honem chtěla smést do kbelíku a omylem ji to vyklopila na nohy. A každý večer telefonovala mamince a žalovala na mě, že nechci jíst a maminka se zlobila, na mě i na ni. Já vlastně začala ráda jíst až když jsem se seznámila s BM, který jedl strašně rád. Co bych teď dala za svoje dětské nechutenství!