Na ZŠ nás nutili dojídat, u vracecího okénka stála služba a kontrolovala zda je snědené aspoň maso. Prvňáci trpěli, ale starší už věděli, že se hnusomaso dá dát polotajně jedné družinářce, co ho brala někam pro psy a kočky. To byla záchrana.

Na gymplu jsem na obědy do školní jídelny po pár měsících přestala chodit, když jsme zjistily, že to není povinné. Asi jsme si holkama chodily sem tam něco kupovat, už nevím. Já jsem byla nejedlík, tak mi to v paměti nezůstalo.