U nás se jidlo prožívalo asi po generace... Dědeček byl sice z chudé rodiny, ale o to víc si uměli poradit i s málem, jeho maminka si pak po válce přivydělávala pečením na zakázku, táta na její dorty vzpomíná dodnes. Babička byla ze statku a na dobrém jídle si zakládali. Babička byla domácí bohyně, milovala nečekané návštěvy a než se návštěva usadila, měla připravené pohoštění. Ze dvou housek vyšvihla luxusní chlebíčky, z balíčku piškotů poháry, případně nějaké řezy, měla cit pro nezvyklé kombinace... Máma se učila vařit až od ní (byla z dětského domova, o vedení domácnosti věděla prd). Táta vařil a vaří taky skvěle...
Starší sestra hodně podědila talent po babičce, mladší zase jede vždycky na nějaké vlně - aktuálně low carb
A mě vaření a pečení baví, ale ne vždycky jsem úplně šikovná (dneska jsem připekla rohlíčky a skořicové šneky trochu taky )... A nemám fantazii, mám tendence točit pár jidel dokola .. ještě když jsem byla doma, tak to šlo, ale vařit denně obědy na druhý den do práce mě prostě nebaví