Jsem z vařící rodiny, ale bez fanatismu Jídlo máme rádi, ale všechno se kolem něj netočí, standard byl jedno teplé jídlo denně, přes týden rychlovky, o víkendu složitější věci. Ségra má celiakii,což v osmdesátých letech byla echt výzva, od devadesátek naši pracovali doma a já opustila školní jídelnu, takže jsem zvyklá na domácí stravu a víceméně denní vaření s tím, že nikdo neumře, pokud se nějaký den vynechá a odbude se to konzervou fazolí nebo vajíčkama. Takže jedu v duchu svého dětství, ségra taky. Máma nemusela až tak moc pečení, takže časem jsem začala péct já, ségra teda taky, ta neměla moc na výběr.