Aby se dcery samy o sobě vyjádřily, jak vnímaly jeho jednání = buď budou souhlasit s názorem matky (že otec s nimi mluví nepěkně) nebo otcem (že s nimi mluví pěkně). Takhle se otevřeně vyjádřit před oběma stranami neumí ani lecjaký dospělý, když na ně nastoupí třeba šéf. Nikdo po nich nechtěl, píšeš, jen pravdu. Jenže ta pravda znamená říct, že druhý z rodičů lže.

Filipe, měl sis s holkama promluvit, ne si je k sobě zavolat (co je to za formulaci? jak jako zavolal jsem si je k sobě? zní to jak předvolání k soudu). V rámci běžné komunikace s dětmi bych tohle téma otevřela. Holky, jak jsem po vás minulý týden chtěl pomoc s hrabáním listí, mamka mi pak říkala, že jsem byl zbytečně ostrý. To jsem nechtěl, ale jste už velké holky, každý doma děláme svůj díl práce, aby se nám hezky žilo. Mamka třeba vaří, já mezitím sekám trávu... A je důležité, abyste se zapojily taky, pak nám zbyde všem více času, abychom dělali, co máme rádi. Tak se pojďme domluvit, že v sobotu před obědem jedna pomnůže mámě v kuchyni a druhá venku mně a budete se střídat. Teď v saobotu Maruška pomůže Mamce a Verunka mi pomnůže ostříhat jabloně, jo? A příští týden se prohodíte...