To mi přijde fakt dobrý, že to vede k té vyježděnosti. Dcera má řidičák, ale nikdy se nerozjezdila. Kdyby to bylo v podmínkách řidičáku, zvládli bychom to. Jak to bylo jen na naší dobrovolnosti, tak jak první jízdy byly o nervy všech, omezil MM trénink na parkoviště, že dokud to nebude dobré tam... no a to za jeho života nikdy dle jeho mínění nenastalo. Pak jsem nabízela dceři ježdění se mnou dál já, i jsme se párkrát domluvily, ale jí se už z parkoviště nechtělo (bych to riskla, mám slabší pud sebezáchovy a pevnější nervy), pak letěla na rok do Japonska, pak za pár měsíců zas jinam... no, nejezdí, a už to neberu jako svoji věc. Ale mohla bych se jí znovu přeptat vlastně. Koneckonců by člověk mohl "rozjíždět" i důchodce, že je dceři 28 tedy nehraje roli...