Jančo,
vybavuju si Tvůj předchozí příspěvek a zkusím zareagovat. Mám tendenci k podobnému chování, taky je mi dcery líto (i v jiných situacích) a mám puzení řešit věci za ni... je to ale špatně. Snad se mi podařilo si to uvědomit včas, než jsme se zcela rozklížily... Ony ty vlastní prožitky i vlastní chyby mají cenu zlata, byť by člověk stokrát chtěl je od toho uchránit, z hlediska budoucího života je prostě potřeba, aby si občas samy hrábly na dno...

Čím víc budeš na hocha nasazovat, tím víc ho bude hájit a oddálíš třeba moment, kdy si sama uvědomí, že jí v tom vztahu není dobře nebo je něco špatně... Čím větší jí dáš svobodu v tom, jak věci vnímat, tím lépe pro vás obě.

Promiň, nementoruju, jen převádím vlastní zkušenost... souhlasím, že je to těžké... ale zkus se ovládnout a nevyptávat.