Můj postoj...? No, asi, že je fakt blbý, když se lidi kvůli svý nejistotě o vlastní ceně zakopávají na "principech" :) Zejména těch vnějškových, třeba na neobutosti.

Mně osobně by na mnou pořádaných společenských událostech byla obutost/neobutost úplně jedno. Ale rozumím, že někomu třeba ne.

V tomhle popisovaném případě je trochu zvláštní, že dcera tak nějak nestaví na první místo postoj svého nastávajícího. To je místo, odkud by snad bylo namístě začínat, ne? Probrat to se svým ženichem, co přesně mu vadí na neobutosti svatebčana - to, že on sám je třeba vyznavačem stylu Elegantní Česko a tohle ho mrzí kvůli touze mít svůj svatební den ve stylu, který pro něj hodně znamená? Nebo to, že je malíř a ví, že to bude na fotkách dělat divnou světlou skvrnu dole, která bude dělat optickou nevyváženost? Nebo má psychickou fobii z holých chodidel (to i tady někdo popisoval u sebe, myslím)? Nebo to, že mu jeho maminka řekla, že to nechce na fotkách, až je bude ukazovat kamarádkám, protože by se jí smály? Nebo to, že on sám se zakopává "na principech", protože - co já vím, třeba nesouhlasil, aby si jeho nastávající vybrala tuhle družičku, přímo odporovat jí nechce, tak to dělá pasivní agresí...? No a podle důvodu, který ho vede ke striktnímu odmítnutí, bych na místě té dcery řešila, jak v první řadě zajistit komfort svému nastávajícímu. Podle výše uvedených důvodů by mohlo za nějakých okoností stačit domluvit se, že dotyčný bosý bude v zadní řadě, v některých příapdech je problém jinde a je potřeba řešit ten problém, který je mezi novomanželi, ne zástupnou bosonohost.

Ptát se na názor rodičů dříve, než má vyřešený problém se svým nastávajícím, je - no, divné a nevyzrálé.