Zúčastním a těším se. Účastním se už několik let a baví mě to. Baví mě nakupovat pro někoho, koho neznám a představuju si, jak si vaří, krmí dítě nebo vykonává hygienu. Je to takové nekonkrétně konkrétní. Protože raději nechci vědět ke komu se ty věci dostanou. Mohla bych hodnotit, zda si to "zaslouží". Každá pomoc má spoustu stran mince. Kdo chce, ať pomůže, kdo potřebuje, ať si nechá pomoci. Každý ať činí jak myslí.
Taky chodím uklízet příkopy u silnice a nedumám o tom. Když pomáhám nebo třeba i "pomáhám" mám hezký povznášející pocit. Ten mi dělá dobře. Když se mi chce na něco přispět udělám to. Kdybych o tom dumala, neudělám nic. Občas něco udělat chci.
Můj osobní paradox sobotní potravinové sbírky je, že tam musím dojet. Když už tam dojedu, zajdu si do zahradnictví, na oběd a na kafe do kavárny. Patřím do bohaté společnosti.

Osobně si myslím, že je v pořádku pomoc různorodá, z různých zdrojů a nevím, proč by měla být jen od státu. Navíc i ti "chudí" lidé jsou kolikrát hodně diskutabilní.