Mariko, já to nedělala tryskem, všecko normálním tempem, ovšem bez prodlev. A vstát po zazvonění budíku jsem musela, protože jinak bych zase usnula, což se mi párkrát stalo. Jednou jsem se probudila až v 10, to jsem už musela zavolat, že si beru dovolenou, jinak bych přijela až na oběd, to už bylo blbé. Nebylo to ovšem tak, že bych se vymrštila okamžitě, jak jsem zaslechla budík, spíš jsem se vždycky vypotácela a trochu se vzpamatovala, až jsem si opláchla obličej studenou vodou. Jsem strašně ráda, že už je to za mnou, vstávání bylo pro mě vždycky strašné, hlavně za tmy. Rok mi trvalo, než jsem se nějak srovnala, co se týče spánku, rok jsem vstávala o půl jedenácté nebo i později, teprve od letošního jara jsem začala spát mezi cca půl jedenáctou a osmou, což je asi můj přirozený rytmus.