To je dobrý, já to mám přesně naopak - baví mi víc vařit a péct než to pak servírovat. Na to je zas specialista můj manžel, tak to máme rozdělený. Když je potřeba něco hezky naaranžovat na mísy, dělá to on /baví ho to, protože má po tchyni na to talent a není línej si vyhrát s vykrajováním sýra do kytiček a podobné prkotiny/.
My doma nejíme moc často a už vůbec ne společně, takže běžný model je jídlo v lednici a každý si nandá na svůj talíř kdy má chuť, kdy přijde a sní to buď dole v obývací části nebo u sebe v pokoji /děti/. Jídelní stůl sice máme, ale prakticky nepoužíváme, nejraději všichni jedí u kuchyňského vyvýšeného ostrůvku. Společně stolujeme v restauracích.
Co se týká těch návyků z domova, jak tu někdo psal, tak se to to taky může zvrtnout v pravý opak. Vyrostla jsem v rodině, kde bylo plno starožitností, speciální pokoj na jídlo s obřím starožitným stolem, založeným porcelánem v několika vrstvách a na každé jídlo správný příbor atd. Nesnášela jsem to, zdržovalo mi to od zajímavějších věcí, takže do svého dospělého života jsem si to zařídila zcela jinak. V mém domě se nevyskytují vůbec žádné starožitnosti a co se porcelánu týká, tak ho mám minimálně, žádné obří sady a misky se speciálním jednorázovým účelem. Jak to budou mít naše děti, to ukáže čas.