No prave, Libiku, vinen vrazdou prvniho stupne. Malem jsem sebou svihla, kdyz jsme vchazeli do soudni sine, jak se mi udelalo slabo.

Ono se to nak snad lisi stat od statu mozna i od pripadu, nevim, kazdopadne nas verdikt mel byt to nejvyssi obvineni, na kterem se dohodnem a to pak bylo zverejnene jako vynos porototy. Stacilo by, abych ja jedina nesouhlasila s vrazdou prvniho stupne a zaver by nebyl neshodnem se, vynos by byl vrazda druheho stupne. Kdybych nesouhlasila s druhym stupnem, ale chtela zabiti, vynos poroty by byl zabiti atd az k nevine. Tech moznych stupnu bylo snad deset, uz si nevzpominam, musela jsem tam vsechno nechat. Ale stacil jeden z nas a byl by nevinen, nikdo z verejnosti by nevedel, jak se nazory lisily, kdo byl proti. Takhle bylo ale jasne, ze jsme se vsichni shodli na nejvyssim obvineni. Byl to hnusnej pocit, mohla jsem to zvratit.
Ale nezabila jsem ho, rozsudek smrti tu nastesti nemame, aspon tak.