Angrešt, ano,..

otevřela jsi mi vzpomínku, jak de facto umírající manžel na bulbární syndrom ALS dostal poté, co byl mnou obtížně transportován na pracák (a tehdy ještě i k fotografovi) průkazku opravňující k sezení na vyhrazených místech v tramvaji.(kam samozřejmě nedošel, nevylez, neudržel se..)

(Žádali jsme ten stupeň, co by nám umožňoval parkovat na invalidech)

Ani se to snad nedotklo naší důstojnosti, ale byli jsme v ten moment nejosamělejší na světě a brali jsme to jako výsměch, já jsem asi plakala ..a už jsme pak nežádali nic...

Předcházela tomu žádost o příspěvek na péči, kde jsme původně dostali 800,- měsíčně a v odvolacím řízení, kdy úředník zkoumal míru schopnosti sebeobsluhy v nejintimnějších věcech, nám tedy přiřkli po půl roce celý příspěvek, to nám ale zbývalo asi 70 dní..