děti jsem vždycky uplácela bez zaváhání, ale nikdy ne tak, aby to poznaly prvoplánově
takže "honem se oblékej, ať se stačíme zastavit na zmrzlinu... aha, ty se neoblékneš sama, tak já ti pomůžu, ale zdrží nás to, to je škoda, to nestihneme tu zmrzlinu" no a když se oblékne sama, tak ji "stihneme", když ne, zalituju, že jsme ji "nestihli"... jen to pak chce opravdu dodržet, vždycky... oni si to ti malí prevíti moc dobře pamatují
a ve třech letech bych se o tom vůbec nebavila a oblékala bych ji sama, bez komentářů... teda ráno do školky, ani bych jí nedala čas to sama zkusit... naopak po příchodu ze školky bych ji nechala, ať si dělá co chce... převlékne se sama, ok, nepřevlékne se sama, její věc (ovšem samozřejmě svačinka nebo hraní s modelínou je podmíněné domácím oblečením... teda žádné "jestli se převlékneš", ale "až se převlékneš" (pokud teda jistě vím, že to umí sama )
ostatně vůbec jsem se vždycky snažila nedělat dramata kolem čehokoliv, co dítě nechtělo - prevíti milují dramata, proč jim nabíhat na vidle
(ostatně to bývá i důvod, proč to ve školce funguje a doma ne, normální učitelky dramata taky nedělají a ostatní děti navíc pak často koukají divně, což prevíti neradi )