Rose,to nefunguje.
Dítěti je to jedno, klidně bude sedět mezi oblečením celý den, ale nehne se. Mám v tomto zásadové děti.
Nepomůžou ani uplatky v žádné podobě a formulaci, nepomůže promlouvání do duše. Dítě se rozhodlo, že chce aby ho oblékla maminka a klidně vysedí důlek, dokud ho maminka neoblékne.
Že pujde v pyžamu je mu jedno.
Já na to nervy nemám, obléknu ho.
Manžel to občas zkusí, ale když vidí, že dítě půl dne sedí na posteli a ani se nehne, tak akorát vzteky třískne dveřma a odejde, příště ho oblékne, protože prostě potřebuje odjet a nervy má jen jedny.

Tak co s takovým dítětem.
Podotýkám, že nepomůže ani násilí nebo řev, dítě se o to více zatvrdí.

A takové kousky mám doma čtyři, dva v mírnější podobě a dva v dost drsné podobě. Někdy mám pocit, že se zblázním.
Jeden z drsných například v říjnu odmítl mluvit s nejlepším kamarádem, protože mu díky němu vynadala učitelka (chtěl se bavit při hodině). A stále s ním nemluví, fakt ani slovo, naprostá ignorace a kamarádovi je to líto, jsou to druháčci. A neudělám s tím nic.