Nepoddá, bojovala jsem asi 3 roky... brečela, prosila, přemlouvala, poslouchala argumenty, proč ne a snažila se je rozumově vyvracet, slibovala, že "se vyspí", že "se budu starat klidně i sama", vyvracela, že on už je starý (že já jsem stará, to si netroufl nahlas říct). Nejedla jsem prášky s tím, že já dítě chci, a jestli on ne, tak ať si to zařídí...
Jediné, co jsem nezkusila, protože na to žaludek nemám, bylo ultimátum (čili nikdy jsem neřekla nahlas, buď dítě nebo rozchod - i když v hlavě jsem nad tou možností přemýšlela) a "podfuk" - čili nelhala jsem, že beru prášky a nebrala jsem je... Jo a taky jsem nezkusila otěhotnět jinak (třeba náhodný sex v báru) a "hodit" to na muže... Nebo jsem nepropichovala kondomy...
Snahu jsem zabalila o 40. narozeninách.
Ano, kdybych otěhotněla, tak bych byla šťastná (a to i bez ohledu na tu kámošku), ale prostě bez součinnosti chlapa to nejde.