Dari, asi bych zvážila konzultaci někde u odborníka. Já jsem toto prožívala před lety, kdy jsme otěhotněly zároveň s kamarádkou. Měly jsme obě stejně staré první děti - ona chlapečka a já holčičku. Byla první s kým jsem se seznámila po přestěhování se sem; hodně jsme si rozuměly; obě rodiny jsme byli věřící - byť každá trošičku jinak, ale ladilo nám to, děti se měly rády... Byly jsme obě strašně moc nadšené, že jsme obě a zároveň těhotné... a najednou jako blesk z čistého nebe jsem já potratila. Pak jsem se dozvěděla, že chlapečka a ona taky čekala chlapečka. Já jsem to nemohla rozchodit. Jí rostlo bříško a já se utápěla v neštěstí. Necelý rok před tím jsme přišli o dvojčátka, teď chlapeček... Přizvávám, že já jsem emoce úplně nezvládala - s kamarádkou jsem kontakt omezila na minimum a obnovila jsem ho až se mi narodilo další dítko. Teprve potom jsem byla šťastná, spokojená, nerozervaná. Její další těhotenství už mě nerozhodilo a přála jsem jí ho, protože já už jsem měla dvě děti. V Tvém případě si myslím, že pokud se pořád cítíš nenaplněná, tak toto budeš muset nějak řešit.