Neexistuje něco jako právo na dítě, řeči co jsem tu četla jako "Neznám nikoho lepšího, kdo by si víc zasloužil mít dítě" apod. nebo že manžel musí to dítě udělat apod. ...
Jsou to hormony, nic víc. A trochu i davová psychóza, možná i móda (za komunistů dvě děti, dneska je módní mít tři)
Jako mít jedno dítě, uznávám, že je málo, ale jsou ženský, co nemají ani to jedno a i za to jedno by daly bůhvíco. A rozvojový země, Indie a tak - nejradši bychom jim nakázali, aby se tam množit už přestali...
Věk 42 let považuji už dost na hraně, nemáš jistotu, že bys vůbec ještě otěhotněla, donosila, porodila a dítě bylo zdravé.... a hlavně - NIKDE nemáš jistotu, že by to byla vysněná holčička - pravděpodobnost je pořád stejná - 50 %.
Ale pocity z kamarádky chápu, mně takhle po prvním nepodařeném těhotenství (spontánní potrat v 8. týdnu po dvou letech snažení) zavolala kamarádka a oznámila mi, že je těhotná, 12. týden. Já jí o sobě neřekla, nechtěla jsem jí kazit radost. Ale když dodala "kdybych věděla, že to půjde takhle rychle, asi bych ještě počkala) - to fakt potěšilo :-(
Však nemusíš z jejího nadšení šílet taky, soustřeď se na své větší dítko, užívej si to, co ona teď nějaký čas nebude moct - brzy půjde na mateřskou, sejde ti z očí... Jestli to přejde, nevím, moje babička vykládala ještě ve stáří, že děda taky nechtěl další dítě (měli jen jedno) a že si prý výbavičku tajně střádala AŽ do 36 let To jedno dítě nebo dvě mi přijde zásadnější, než přemlouvat muže ke třetímu či dalším. Pokud ti kamarádka vadí, najdi si kámošky s jedním dítětem, ať jste na tom stejně. Nebo to ještě zkus s mužem, že xy čeká dítě, jestli to přeci jen nechce ještě zkusit - třeba u něj taky hormony ještě začnou pracovat.