Určitě to časem otupí, tak jak se budou snižovat v těle hormony slábne i pud mít dítě, ale nevím ta hořkost asi nezmizí. Ono se nadarmo neříká, že člověk ve stáří lituje hlavně toho, co neuděl než udělal. Já bych se bála, že se mi ta nenaplněná touha a s ní související vztek promítne někam jinam v tomto případě třeba do vztahu s manželem nebo zdraví. Nepříjde mi totiž, že by ta tvoje touha po dítěti, které nebude, byla zpracovaná, ale spíše jen potlačena tlakem okolí (manžela). Nevím jaké byly důvody, proč manžel další dítě nechtěl, ale očividně tě to trápí opravdu hodně a asi bych volila odbornou pomoc - nějakou psychologickou poradnu a možná bych zainteresovala i manžela, i když to asi nebude snadné. Myslím, že by měl vědět, co tě trápí a proč, ať to neodneseš zdravotně.

Cestou násilného otěhotnění bych asi nešla, měla jsem tu čest být na obou stranách, kdy jsem byla tlačena do dítěte, a kdy jsem chtěla více já než druhý a obě strany jsou příšené i za bezdětna, kdy ještě člověk může začít znova, natož ve vztahu, kde již dítě je.